Živočišstvo

Ve vývoji a celkovém složení populací jednotlivých druhů zvěře na území Baskyd sehrál nejdůležitější úlohu člověk. Intenzívním mýcením lesů redukoval především životní prostředí lesních druhů, rozvojem zemědělské výroby naopak pomáhal v šíření druhů stepních. Neméně důležitou úlohu sehrál rovněž mimořádně intenzívní lov některých původních, zejména větších druhů zvěře. Jako první vymizely původní velké šelmy. Poslední medvěd byl zastřelen v r. 1893 na Čeladné, poslední vlk v r. 1914 a zhruba ve stejné době byli vybiti i původní beskydští rysové.

Současné složení fauny je velmi pestré, což je mimo již uváděné intenzívní antropologické vlivy výslednicí dlouho trvajících vývojových pochodů probíhajících od třetihor až do současnosti. Zejména geografická poloha v bezprostřední blízkosti Moravské brány, jež měla zejména pro migraci živočichů v minulosti mimořádný význam, i velká různorodost ekologických podmínek způsobily, že kromě běžných kosmopolitních druhů vyskytujících se téměř po celém světě se tu vyskytují i druhy, jejichž těžiště rozšíření je zcela mimo naše území, a v neposlední řadě i ty druhy představující u nás vzácné zbytky (relikty) z doby předledové i zbytky zvířeny z dob ledových, tzv. glaciální relikty.

K třetihorním reliktům patří např. střevlík Abax Schüppeli. Z obojživelníků je možno setkat se s karpatským endemitem čolkem karpatským, vzácněji se vyskytuje i čolek velký, zejména v nižších polohách Vsetínských vrchů. Významnou složku fauny dosud odborně málo prozkoumaného pseudokrasu Beskyd tvoří chráněné druhy netopýrů, jako netopýr velký, netopýr vousatý i nejnápadnější netopýr dlouhouchý.

Známá je i druhová bohatost ryb, podmíněná přítomností všech čtyř rybích pásem, tzn. pstruhového, lipanového, parmového a cejnového, existencí větších i menších vodních nádrží i poměrně malým stupněm znečištění toků.

Z třídy ptáků je nutno na prvním místě uvést dravce a sovy. Je to především vzácně hnízdící včelojed lesní a ostříž lesní. Z dravců, kteří ještě před nedávnem v oblasti hnízdili, je to především sokol stěhovavý, vyskytující se dnes podobně jako orel křiklavý a orel skalní vzácně na přeletu.

Ze sov je nejčastěji pozorován puštík obecný a sýček obecný. Ostatní druhy, jako kalous ušatý, sýc rousný, a zejména výr velký, jsou pozorovány mnohem vzácněji. Z ostatních druhů zasluhuje pozornost ledňáček říční, skorec vodní, strakapúd bělohřbetý, křivka obecná i v poslední době zdárně hnízdící čáp černý.

Z lovných ptáků stojí za zmínku neustále se zmenšující stavy tetřeva hlušce, jeřábka lesního i velmi vzácný výskyt tetřívka obecného.

Typickým obyvatelem hlubokých horských lesů, především Moravskoslezských Beskyd, je jelen evropský, jehož stavy stále vzrůstají. Na celém území se objevují migrující tlupy divokých prasat. Ze savců drobný plch zahradní i větší plch lesní patří k vzácným východním prvkům naší fauny. Rejsek alpský je pak považován za vývojově nejstaršího živočicha u nás vůbec.